Držím pěsti, abyste to zvládla. Není to žádná sranda se vzpouzet co se týká stravy rodičům. Vím o čem mluvím a sama jsem na vlastní kůži zažila jaké to je a do dneška si špatné stravovací návyky z rodiny vleču s sebou a je strašně těžké se od nich oprosit. Ale určitě to ZVLÁDNETE!!!

když nepomůže domluva tak jim řekněte že si budete vařit sama

Přesně to jsem včera udělala. Tátovi jsem uvařila pražmu na česneku s cibulí a natural rýží a završila to kopcem zeleniny a hodně si pochutnal, takže určitě se budu snažit vařit rodině co nejvíce.

Rodiče jí celkem také zdravě, doma jsem nikdy neměla jídlo s knedlíky, ani tučné dorty, ale spíše je to o té roládě s ovocem, masu na másle a třeba koláči. Jíme zdravě, ale ty věci nepotřebuju jíst, nemám na ně chuť takže mi příjde zbytečné je do sebe cpát jen kvůli tomu, že tady jsou.. Je pravda, že to v domácnosti, kde je pořád sladké, brambůrky a výborné koláče těžší, ale doufám, že to zvládnu.. Samozřejmě si to nějak extrémně neupírám. Když mám kafíčko, tak si malou porci koláče dám. Děkuji za rady.

No a co kdybys třeba pomohla mamince s nákupy jídla, občas uvařila něco "zdravého" pro všechny? Určitě by se nezlobila a ulehčila bys jí práci.Mě by se to tedy určitě líbilo!!!!! Ráda bych vyměnila " osvědčená " jídla za něco nového, kdyby už to bylo na talíři....
Když si půjdeš nakoupit sama, koupíš , co budeš chtít .
Když budeš vařit - uvaříš, co budeš chtít.
Kdo má servis- musí sníst co je.
Vím o čem mluvím - mám tři syny a čtyři vnoučata.

Bohužel rodiče mají často úplně jinou představu než my. To se stává. Taky jsem byla v podobné situaci, kdy jsem chtěla začít se změnou, ale pro mamku pořádné jídlo = kus masa (a pokud možno pečený bůček) a navíc kvůli přiblblému otci, který se přímo vyžívá v debilních dietách, je mamka alergická na jakéholi podoby slov "dieta", "zdravá strava", "životní styl" apod... Takže jsem prostě musela to hubnutí dělat "tajně", jak jen to šlo. Časem mamka přišla na to, že se nehodlám přidat k otcově pitomosti a přijala to. Sice to neznamená, že by přestala dělat vepřo knedlo nebo mi nabízet ke kafi koláč, ale přestala se zlobit když to odmítnu. A já přišla na to, že si můžu dopřát i tyhle věci, jen je to o trochu těžší to pak zkombinovat tak, abys neměla vysoký přijem.
Takže vydrž, tohle chce čas. A hodně času. Uvidíš, že jednou rodiče pochopí, že se nemusí bát, že z Tebe bude nějaká anorektička a že trochu zmírní své podstrkování (že by přestali úplně, s tím nepočítej - jsou to rodiče ;-) ). No a Ty taky časem přijdeš na to, že není pohroma dát si třeba žemlovku nebo to vepřo knedlo, že celý fígl je jen v kombinaci. ;-)
Držím palce. .
P.S. Já bych naopak možná nevnucovala rodičům STOB - když jim bude vnucovat aby si přečetli články o zdravém jídle apod., můžeš taky dosáhnout jen toho, že se utvrdí v názoru, že to co děláš není normální...

Ukaž jim nějaké články tady ze stobu a promluv si s nimi o tom :-)

Úplně tě chápu. Rodiče jsou brzdou hubnutí, pokud sami nehubnou. Mě taky maminka (76 let) když k ní přijedu tajně do jídla přidává máslo, protože, tuk je chuť. Já ale svá děvčata (35 let a 29 let) nenecpávám. A ani v ledničce nemám žádná lákadla. Většinou si ze mě dělají legraci, že mám v ledničce jen krém na opalování. Držím Ti palce.

To asi není snadný začátek. Zkus to brát s humorem a - jednoho z nich vyzvy k soutěžení, že by tedy také s tebou udržoval nový životní styl a třeba i hubl! Už byste byli dva! Já si pomáhám tím, že manželovi říkám, co s ním ten tuk a cukr v těle dělá a jak si zkracuje život. A dnes koukám, aniž by si to přiznával, sám pomalu mění své návyky.